Rok v sedle MERIDA BIG.TRAIL

Bike-parková sezóna se nám plně rozjela, a tak by nebylo na škodu podívat se detailněji na MERIDA BIG.TRAIL. Kolo určené do bikeparku, na traily, singletracky, lehké enduro, ale také na pohodlné cross-country a vyjížďky cestou necestou.

O BIG.TRAILu jsem už jednou psal, jednalo se spíš o popis kola, kam a jak je teoreticky určený a pro koho by mohlo takové kolo být. Od té doby uplynul už nějaký měsíc a já po roce a něco používání chci zhodnotit jaké dojmy z tohoto kola mám.

Na BIG.TRAILu se dá jezdit všude!

Od projížděk takzvaně kolem komína, přes hledání a najíždění trailů po okolí až po bikeparky. Na kole jsem natočil už nějaké kilometry a musím zhodnotit, že mě pořád baví. Byl to v mém případě lehce krok zpět, z celoodpruženého biku opět na hardtail, ale rozhodně toho nelituju.
Jezdec se musí více soustředit na jízdu, lépe pracovat s rozvržením váhy a těžištěm. Určitě nikomu neuškodí, zopakovat si základy a osobně vnímám i po x letech ježdění posun v práci s kolem, který se lehce vytratil na celoodpruženém modelu, kde člověk tak nějak „zleniví“. 

Jaký teda je ten BIG.TRAIL?

Překvapivě pohodlný při normálním jezdění. Na kole jsou 29×2,4“ pneumatiky a převodník s 32 zuby. Posedově je napřímenější, žádná XC raketa, na které se zakusujete do představce. I přesto jsem schopný na kole pohodlně ušlapat cca 30km/h, což si myslím, že bude pro většinu uživatelů naprosto dostatečná rychlost pro přiblížení z bodu A do bodu B. Rozměr a vzorek plášťů je pak otázkou kam na kole zamíříte nejčastěji a dá se samozřejmě vyladit podle potřeby jezdce.

Kola jsem předělal na bezdušový systém, a protože jezdím i v horších terénech, dal jsem do nich ještě vnitřní vložky. Ty i při nižším tlaku chrání procvaknutí pláště a zničení ráfku. Pokud bych měl kolo pouze na komfortní vyjížďky po okolí, zvolil bych asi cestovnější profil a velikost gum 

Elegantně rychlý v bikeparcích. Samozřejmě, záleží na tom, do jakého bikeparku zavítáte. Jaké tratě nabízí, a co si na kole sami dovolíte. V dnešní době je možnost vybrat si z celé řady parků a singletracků, které nabízí rozmanitý terén a povrch. Můžete jezdit po uhlazených stezkách plných klopenek, vlnek a skoků. Tam pevné kolo oceníte a ušetří vám hromadu energie a rychlosti, kterou na fullu pravděpodobně ztratíte.
Kolo ochotně skáče z klopenky do klopenky a ani jeho pomyslná délka nebo velikost není omezující. Docela slušně jsem si zajezdil i na pumptracku (tady byly omezením více pneumatiky a jejich tlak, než zdvih vidlice nebo geometrie kola).

Pokud se vydáte na přírodnější tratě, na kterých vás čekají kořeny, kameny a vybržděné zatáčky a drážky, je tu Big Trail jako doma. Na rychlých klikatých stezkách, stejně tak jako při výjezdech si užijete obratnost a hbitost tohoto biku. V technických pasážích nebo sjezdech pak zase doceníte vyšší zdvih vidlice a tlumivost pneumatik společně s tuhostí rámu. Tady prostě bude Big Trail ta pravá volba, protože hlavně na takové ježdění je stavěný.

… Do těžkého terénu s pevným bikem nemůžeš. To si neužiješ. Vystřelí ti to řídítka z ruk a omlátíš si zadek bez tlumiče. Bez fulla tam ani nejezdi...

To jsem si párkrát poslechl od „zkušených, vyježděných“ bikerů, které jsem pak s úsměvem od ucha k uchu předjel v té „na pevňáku nejezditelné pasáži“. Jde to. Všechno jde, když se chce. Jasně, nezajedete na sjezdové trati stejný čas jako na enduro kole nebo čistokrevném sjezdovém biku. Ale je to asi stejné, jako očekávat, že tenisky budou v horách fungovat stejně dobře jako pohorky nebo, že kombík na okruhu bude držet čas a tempo se supersportem. 

A jak je to tedy s BIG.TRAILem na opravdu rozbité, náročné trati? Máte plné ruce práce. Je potřeba pečlivě vybírat stopu, sledovat trať před sebou a rychle se rozhodovat kudy kolo poslat, jestli daný kámen nebo díru přejet nebo přeskočit, a hlavně pracovat pořádně s těžištěm a váhou, protože tady není tlumič, který vás vytáhne z problémů.

O to větší radost pak ale můžete mít po úspěšně zdolané pasáži. Ne, že jste přežili (i když občas taky..), ale z toho, co jste zvládli. Ten pocit je totiž mnohem silnější a posune vás v technice jízdy dál, než když za vás hromadu práce udělá tlumič. V mnoha případech na fullu ani nevíte, přes co všechno jste jeli. A to je škoda, člověk by se měl pořád chtít učit a zlepšovat. A je potřeba umět si nastavit adekvátní cíle a společně s nimi se posouvat.

Jak je to s koly na zemi teď už tak nějak víme. Jak je to ale s koly ve vzduchu?
V první řadě bych rád zmínil, že nejsem kdovíjaký letec. Většinou jsem se držel spíš při zemi pro lepší rychlost a flow. To ale neznamená, že bych se sem tam do vzduchu nepodíval, a tak se mrkneme na to jak se na BIG.TRAILu skáče.

Geometrie je pohodlná jak při klasické jízdě, tak při agresivnějším ježdění v terénu. Kolo se při odrazu do vzduchu dostává celkem snadno. Člověk nemá dojem, že by za sebou nějak tahal zadní kolo jako kotvu a díky pozici řídítek i zdvihu vidlice je hravost a poslušnost kola výborná. Navíc vás neomezuje tlumič takže odraz, ať už do bunny hopu nebo při odrazu z překážky je snazší a jistější. 

Abych pořád nechválil, mít pevné kolo má samozřejmě i své nevýhody. 

Tou hlavní je bezesporu menší komfort oproti celoodpruženému kolu. Ano, výše jsem zmínil, že se na BIG.TRAILu dá jezdit všude, má to ale svoje „ale“. Rychlost, komfort a občas i bezpečnost takové jízdy. To se ale bavíme o opravdu náročném, technickém terénu, který se blíží hranicím kola. A ty jsou dost často daleko za hranicemi jezdce. 

Další věčné téma jsou pedály. Na pevňáku obzvlášť. Nášlapy nebo platformy? Platformy jsou „hravější“, s kolem se naučíte lépe pracovat a v případě potřeby sundat nohu, je to rychlejší a bezpečnější. Nášlapy jsou jistější. Vzhledem k pevné zadní stavbě vám nebudou nohy na pedálech tak poskakovat a ovládání kola, se kterým jste pevně „spojeni“ je o něco jistější a šlapání efektivnější.

V dnešní době se dají nakombinovat platformy a boty s funkční podrážkou, takže se vlastně dostanete někam mezi variantu volných a nášlapných pedálů. Podrážka a pedál se do sebe hezky „zakousnou“ a nohu vám podrží, nejste však nuceni řešit vypínání zámku v případě potřeby. Například tato kombinace bot a pedálů.

Jak to shrnout? V několika bodech asi takto.

• Na Big Trailu je prostě zábava
• Je to takový návrat ke kořenům, odlehčí to případnou zažitou těžkopádnost jízdy
• Méně se nadřete při přejezdech, výjezdech a pumpování na uhlazeném trailu, oproti fullu
• Více se nadřete v terénu, nad jízdou musíte víc přemýšlet a s kolem lépe a více pracovat
• Je to solidní vstupenka do světa terénního ježdění
• Snadnější údržba oproti fullu, tím pádem kolo vhodnější i na zimu
• Lepší pořizovací a provozní náklady

Merida BIG.TRAIL je kompletně uzpůsobený do terénu a s tvrdším zacházením se u něj předem počítá. Pevné osy vepředu i vzadu, vyztužený rám a pevnější trubky spolu s vidlicí na vyšším zdvihu. Řídítka v širším průměru a komponenty stavěné na větší zátěž. Prostě do posledního šroubku bike, který vydrží a bude dobře sloužit.

A jak to mám s BIG.TRAILem já? Měnit ho v nejbližší době nehodlám. Povozil jsem se na něm v několika bikeparcích a trailcentrech a všude mi vykouzlil úsměv na tváři. Vyhovuje mi na lesy v mém okolí a na většinu terénů, kam se dostanu, nepotřebuju aktuálně full bike. Je to kolo, které mě baví.

Nečekám od něj, že bude nejlepší sjezďák a stejně tak nečekám, že bude na betonu raketa.  Ale kamkoli jsem se na něm zatím vydal, mě přesvědčil, že se jedná o funkční, a hlavně zábavné kolo. Je odolný, za celou dobu mého ježdění jsem řešil jen lehké seřízení přehazovačky. Zbytek kola díky své jednoduchosti naprosto bez problému. 

Tak co? Kdo už má svůj Merida BIG.TRAIL? Vem chrániče, helmu a šup do lesa nebo na singletrail. A kdo ho ještě nemá, tak sem a vybírej.

Jakub, Cyklo Point Staré Město